9.května ráno odstartovala z japonského kosmodromu v Kagošimě malá raketa S-310, která vynesla na oběžnou dráhu dvě složené plachty. První z nich se rozložila 100 sekund po startu ve výšce 122 km, druhá 169 km. O několik okamžiků později obě shořely po vstupu do atmosféry. Jaký účel měl tento pokus a proč má vůbec smysl vypouštět plachty do kosmického prostoru? Kromě větru může plachtu a tedy i k ní připojenou raketu hnát totiž i proud fotonů, tedy sluneční záření. Hybnost, kterou jeden foton předá plachtě, je samozřejmě nepatrná, avšak dopadá-li jich velké množství po dlouhou dobu, může kosmická plachetnice dosáhnout velké rychlosti, protože odpor prostředí v kosmu prakticky neexistuje. Cílem provedené pokusu bylo zjistit, zdali se plachta o průměru 10 m a tloušťce 7,5 mikrometru, složená do co nejmenšího objemu, dokáže řádné rozprostřít. Nutno konstatovat, že experiment proběhl úspěšně.
Japonci vypustili do vesmíru obří skládačku
16.8.2004
